(1882–1956)
Architekt, urbanista, designér, teoretik a pedagog Pavel Janák studoval mezi lety 1906 a 1908 ve Vídni u Otto Wagnera. První místo dostal v ateliéru Jana Kotěry – otce moderní české architektury. Janák byl vůdčím teoretikem českého kubistického hnutí. V desítkách článků, otištěných většinou v časopise Umělecký měsíčník, rozvíjel svůj pohled na kubismus v architektuře a užitém umění coby zápas ducha s hmotou.
Šikmé plochy a krystalické tvary kubismu viděl jako výraz přítomnosti lidské duchovní síly překonávající formativní síly přírody. Janákova keramika z roku 1911 výrazně ovlivnila tvář českého i evropského Art Deco. Janák v návrzích, které zadávalo do výroby družstvo Artěl, jako jeden z prvních použil na keramice cikcakový dekor, který se stal v následujících několika desetiletích jedním z dekorativních symbolů své doby. Jeho krystalická dóza je symbolem českého kubismu v užitém umění. Kromě keramiky Janák též navrhoval originální nábytek, ze kterého je patrně nejznámější židle s trojúhelníkovým opěradlem zastoupená v naší kolekci reedic.
Po ustavení Československé republiky v roce 1918 se Janák stal předním protagonistou v hledání tzv. národního stylu. Výsledkem jeho a Gočárova snažení byl dekorativní rondokubistický sloh se stylizovanými lidovými motivy. Od poloviny 20. let Janák projektoval nejdříve rodinné domy s fasádami z lícových cihel, později stejně jako většina jeho kolegů přijal funkcionalismus. V roce 1936 převzal po Josipu Plečnikovi pozici hlavního architekta Pražského hradu. Po válce pak pracoval téměř výhradně na rekonstrukcích historických budov. K jeho nejvýznamějším architektonickým projektům patří Hlávkův most v Praze (1909–1912), kubistická rekonstrukce fasády barokního domu v Pelhřimově (1913); z tvorby 20. let pak krematorium v Pardubicích a Palác Adria v Praze.
Janákovy práce v oboru užitého umění lze nalézt ve sbírkách předních světových muzeí od Prahy přes Vídeň až po New York